2. Turistický potenciál regionů

Kód modulu: 2

Nominální délka: Tři vyučovací hodiny

Cílová skupina: Žáci základní a střední školy

Stručná anotace vymezující cíle:

Modul je koncipován jako součást posílení úrovně povědomí o potenciálu cestovního ruchu České republiky. Cílem modulu je, aby žáci pochopili pojem „turistický potenciál“ regionu, seznámili se s pojetím regionalizace turistického potenciálu České republiky, s členěním České republiky na turistické regiony, uvědomili si nutnost ochrany přírodního a kulturního bohatství České republiky.

Po ukončení výuky modulu žáci:

budou znát členění České republiky na turistické regiony,
dokážou představit turistický potenciál místa, kde bydlí,
poznají turistický potenciál České republiky.

Obsah modulu:

Turistický potenciál
Památková péče a její vztah k cestovnímu ruchu
Ochrana přírody a její vztah k cestovnímu ruchu
Rajonizace České republiky z hlediska cestovního ruchu
Potenciál cestovního ruchu turistických regionů České republiky

Doporučené postupy výuky

Projektová výuka, problémové úlohy, diskusní metody – brainstorming a brainwriting, didaktické hry. Doporučené postupy výuky, popis metod a forem, rozlišení pro základní a střední školu je obsahem kapitoly I tohoto materiálu s názvem Didaktické postupy.

Použité učební pomůcky

Flip chart, tabule, PC a dataprojektor, vizualizer, atlasy, mapy turistických regionů a turistických oblastí, nástěnná fyzicko-zeměpisná mapa České republiky, turistické průvodce, informační letáky a propagační materiály informačních a turistických center.

Způsob ukončení

Prezentace projektů, diskuze.

2.1 Studijní text

2.1.1 Turistický potenciál

Turistický potenciál regionu tvoří především tři faktory:

1. Selektivní (stimulační) faktory.

2. Lokalizační faktory.

3. Realizační faktory.

2.1.1.1 Selektivní (stimulační) faktory

Dělí se na:

objektivní (např. vnitropolitická situace, ekonomické předpoklady, demografické skutečnosti, kvalita životního prostředí),
subjektivní (např. módnost, vliv reklamy a propagace, vlastní zážitky)

Do skupiny objektivních selektivních (stimulačních) faktorů řadíme:

Politické faktory – obecně platí, že cestovní ruch (stejně jako jakákoli smysluplná lidská činnost) se ve větší míře rozvíjí v mírovém uspořádání světa. Pak také záleží na vnitropolitické situaci uvnitř země a na charakteru politického systému.
Dosaženou životní úroveň a objem fondu volného času – finančně lépe situované vrstvy zpravidla vyhledávají místa dražší a vzdálenější destinace cestovního ruchu. Cestovní ruch také narostl díky trendu zkracování pracovní doby a prodlužování dovolených.
Životní prostředí – obyvatelé oblastí s poškozeným životním prostředím vyhledávají často formy venkovského cestovního ruchu nebo zdravotně orientovaného (lázeňského) cestovního ruchu, ať už jako individuální rekreaci nebo organizované lázeňské pobyty, ozdravné pobyty, školy v přírodě.
Demografickou strukturu – zahrnuje vše, co se týká obyvatelstva. Jedná se především o mentalitu, zvyky, vzdělanost, věkové složení, porodnost, úmrtnost, charakter osídlení a další skutečnosti.

Do skupiny subjektivních selektivních (stimulačních) faktorů patří např. řada

psychologických pohnutek (např. vlastní zážitky a zkušenosti, poznatky o místních kulturách, vliv reklamy na jednotlivce apod.), kterými je ovlivňováno rozhodování jednotlivce nebo skupiny obyvatel k účasti na cestovním ruchu a k výběru lokality pro cestovní ruch. Velkou roli zde hraje reklama, propagace, zkušenost, módnost apod.

2.1.1.2 Lokalizační faktory

Rozhodují o konkrétní lokalizaci, o funkčním využití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních možností nebo z hlediska charakteru a kvalit společenských podmínek a atraktivit. Dělí se na:

přírodní faktory,
společenské faktory.

Mezi přírodní faktory patří:

klima (podnebí),
hydrologické poměry,
reliéf,
geologie,
flóra a fauna.

Společenské faktory mají většinou charakter stálých objektů (hrady, zámky, divadla) nebo jednorázových akcí (festivaly, koncerty, církevní akce).

Do skupiny společenských atraktivit můžeme začlenit:

Kulturně-historické památky – architektonická díla (hrady, zámky, kláštery), užitkové stavby (větrné mlýny), sídelní komplexy (městská jádra), památníky, sakrální stavby.
Kulturní zařízení – do této skupiny řadíme zařízení soustřeďující sbírky – muzea, galerie, knihovny a zařízení, jejichž prostřednictvím se kulturní akce realizují – divadla, hudební sály, kina, amfiteátry.
Kulturní akce – k těm počítáme hudební festivaly, taneční a divadelní festivaly, filmové festivaly, karnevaly, poutě.
Sportovní akce – dělí se na pravidelné a nepravidelné, patří sem například olympijské hry, mistrovství v různých sportech, ale i býčí zápasy.
Jiné akce – například konference, kongresy a sympozia; pivní festivaly, zábavní parky a další.

2.1.1.3 Realizační faktory

Realizační faktory mají dominující postavení pro konečnou fázi uskutečňování cestovního ruchu. Realizační faktory umožňují danou oblast dosáhnout dopravními prostředky a tak využít ubytovacích a stravovacích zařízení regionu.

2.1.2 Památková péče a její vztah k cestovnímu ruchu

Vzhledem k tomu, že mezi lokalizační společenské faktory patří kromě jiného památky, je třeba se ve stručnosti zmínit o jejich ochraně a taktéž vztahu k cestovnímu ruchu.

Charakteristika pojmu kulturní památka

Kulturními památkami jsou věci nemovité i movité (nebo jejich soubory), které jsou významným dokladem historického vývoje života společnosti, životního způsobu a životního prostředí v dané době, a to od nejstarších dob do současnosti. Tyto věci jsou projevem tvůrčích schopností a práce člověka a mají hodnotu historickou, uměleckou, technickou, vědeckou či revoluční. Kulturními památkami jsou také věci (nemovité či movité), které mají vztah k významné osobnosti nebo k historické události.

Druhová kategorizace kulturních památek

(zdroj: www.mmr.cz, www.vzdelavanivcr.cz , Památková péče, cestovní ruch a veřejná správa – PhDr. Miloš Kadlec a Mgr. Milan Svoboda, SCIENTIS-EU, Praha 2007)

Hrady, zámky, tvrze, paláce, zříceniny,
sakrální (církevní) objekty,
městské domy - domy obytné a občanské (školy, radnice, špitály, sirotčince, peněžní ústavy, muzea apod.),
vesnické stavby,
díla sochařství, malířství a uměleckých řemesel,
technické památky – výrobní památky, dopravní památky (silnice, železnice, mosty, nádraží atd.) a jiné (např. rozhledny, přehrady),
archeologické lokality,
zahradní architektura (historické zahrady, parky, aleje, historické sadové úpravy apod.),
historické, případně rodné domy, významná místa (území bitvy apod.), památníky obětem válek, dělnického hnutí a osvobození,
ostatní (zařazují ty památky, které jednoznačně nezapadají do žádné z výše zvolených kategorií, např. základy kostela, zřícenina kostela, partyzánská zemljanka, most se sochou, mauzoleum, holubník).

V České republice je registrováno necelých 40 000 nemovitých kulturních památek (z toho je více než 100 nemovitostí prohlášeno národními kulturními památkami) a více než 700 000 movitých památek

Zdroj: Národní památkový ústav, Ústřední seznam kulturních památek České republiky

Vymezení pojmů památkové péče

Zákon o státní památkové péči kromě jiného vymezuje pojmy:

Kulturní památka.
Národní kulturní památka.
Památková rezervace (archeologická, městská, vesnická, ostatní).
Památková zóna (krajinná, městská, vesnická).

Kulturní památky se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek, který vede Národní památkový ústav.

8. února 2010 schválila vláda České republiky s účinností od 1. července 2010 nařízení, které vyhlašuje 38 nových národních kulturních památek (33 nemovitých a 5 movitých), čímž celkový počet národních kulturních památek vzrostl na 274.

Naše země má primát a významnou tradici i v územní památkové ochraně. Nalezneme u nás například 40 historických jader měst, více než 60 souborů lidové architektury a téměř 20 archeologických lokalit, které byly prohlášeny památkovými rezervacemi. Dalších více než 200 městských souborů, více než 160 souborů lidové architektury a několik krajinných celků tvoří chráněné památkové zóny.

Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO

Velkým úspěchem české památkové péče bylo zapsání řady kulturních památek na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu).

V České republice jsou na seznamu UNESCO následující památky:

Historické jádro Prahy – zápis v r. 1992.
Historické jádro Českého Krumlova – zápis v r. 1992.
Historické jádro Telče – zápis v r. 1992.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře – zápis v r. 1994.
Historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci – zápis v r. 1995.
Lednicko-valtický areál – zápis v r. 1996.
Vesnice Holašovice - zápis v r. 1998.
Zahrady a zámek v Kroměříži – zápis v r. 1998.
Zámek Litomyšl – zápis v r. 1999.
Sloup Nejsvětější trojice v Olomouci – zápis v r. 2000.
Vila Tugendhat v Brně – zápis v r. 2001.
Židovská čtvrť a Bazilika sv. Prokopa v Třebíči– zápis v r. 2003.

Na tento seznam patří taktéž tradiční mužský tanec slovácký verbuňk - zápis v r. 2005. Jedná se zatím o jedinou českou nehmotnou památku zapsanou v seznamu UNESCO.

Ochrana přírody a její vztah k cestovnímu ruchu

Vztah krajiny a cestovního ruchu je mnohačetný a vzájemně se ovlivňující. Přírodní krajina nedotčená lidskou činností je velkou atraktivitou pro cestovní ruch (např. velehory, severské pustiny apod.). V důsledku zájmu turistů se však často tato přírodní krajina začíná měnit na kulturní krajinu.

2.1.2.1 Natura 2000

V Evropě byla přijata legislativa na ochranu nejvzácnějších živočišných druhů a habitatů - celkem se vztahuje na 181 druhů ptáků, 200 dalších živočišných druhů, 500 rostlinných druhů a asi 200 typů přirozeného nebo polopřirozeného prostředí. Společně tvoří tato území část evropské sítě chráněných oblastí nazvané Natura 2000.

2.1.2.2 Biosférické rezervace UNESCO

Biosférická rezervace je velkoplošné chráněné území, vyhlášené v rámci mezinárodního programu UNESCO s názvem Člověk a biosféra. Myšlenkou programu UNESCO je propojení ochrany životního prostředí s lidskými činnostmi a hospodařením v krajině. V České republice je v současné době vyhlášeno šest biosférických rezervací:

Bílé Karpaty (1996)
Krkonoše (1992)
Křivoklátsko (1977)
Dolní Morava (dříve Pálava), (1986, rozšíření a přejmenování v r. 2003)
Šumava (1990)
Třeboňsko (1977)

2.1.2.3 Ochrana přírody a krajiny v České republice

Zákon o ochraně přírody a krajiny kromě jiného vymezuje pojmy:

Velkoplošná chráněná území

národní parky (NP)
chráněné krajinné oblasti (CHKO)

Maloplošná chráněná území

národní přírodní rezervace (NPR)
přírodní rezervace (PR)
národní přírodní památka (NPP)
přírodní památka (PP)

V současné době jsou v České republice 4 národní parky: NP Šumava, NP Podyjí, Krkonošský NP a NP České Švýcarsko.

2.1.3 Rajonizace České republiky z hlediska cestovního ruchu

Předmětem rajonizace cestovního ruchu bylo zmapování hlavních předpokladů rozvoje a rozmístění cestovního ruchu v konkrétních územních celcích.

Při vymezování regionů cestovního ruchu se uplatňují tři přístupy:

regiony cestovního ruchu respektují hranice nižších administrativních jednotek (obcí, měst apod.),
regiony cestovního ruchu jsou vytvořené jako specifické regiony, které nepokrývají celé území státu,
regiony cestovního ruchu pokrývají celé území státu, ale nesouhlasí s aktuálním administrativním členěním.

V praxi se lze často setkat s vymezením regionů cestovního ruchu tak, aby respektovaly hranice nižších (obcí) i vyšších administrativních regionů (kraje). Tento přístup je uplatňován především s ohledem na dostupnost statistických údajů vázaných právě na administrativní jednotky.

2.1.3.1 Územní členění České republiky

S účinnosti od 1. ledna 2000 je území České republiky rozděleno na 14 krajů včetně území hlavního města Prahy.

Obr. 1 Kraje České republiky

Zdroj: www.czechtourism.cz

Jednotlivé kraje se prezentují na následujících webových stránkách:

Hlavní město Praha	www.praha-mesto.cz
Středočeský kraj	www.kr-stredocesky.cz
Ústecký kraj	www.kr-ustecky.cz
Karlovarský kraj	www.kr-karlovarsky.cz
Plzeňský kraj	www.kr-plzensky.cz
Jihočeský kraj	www.kraj-jihocesky.cz
Liberecký kraj	www.kraj-lbc.cz
Královehradecký kraj	www.kr-kralovehradecky.cz
Pardubický kraj	www.pardubickykraj.cz
Kraj Vysočina	www.kr-vysocina.cz
Jihomoravský kraj	www.kr-jihomoravsky.cz
Olomoucký kraj	www.kr-olomoucky.cz
Zlínský kraj	www.kr-zlinsky.cz
Moravskoslezský kraj	www.kr-moravskoslezsky.cz

2.1.3.2 Členění České republiky na turistické regiony a turistické oblasti

Při členění České republiky na turistické regiony se uplatňuje tzv. marketingový přístup. Tento přístup vychází z pragmatické potřeby co nejúčelnější propagace turistické nabídky území. Právě tento přístup byl uplatněn při rajonizaci turistického potenciálu území České republiky, které bylo v letech 1998-1999 iniciováno Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism. Vznikly tak turistické regiony a jako dílčí celky turistické oblasti. Turistické regiony složí k prezentaci potenciálu cestovního ruchu České republiky. Turisté totiž jedou např. do Českého ráje a není důležité, zda jde zrovna o území Libereckého nebo Královéhradeckého kraje.

Důležité pojmy:

(výklad pojmů podle Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 až 2013)

Turistický region

Územní celek, jehož nabídka CR svým množstvím, kvalitou, rozmanitostí a atraktivitou vyvolává návštěvnost. Potenciál území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky produktů cestovního ruchu s důrazem na příjezdový cestovní ruch a pro vybrané z nich jsou součástí národních produktů. Území je v oblasti cestovního ruchu řízeno profesní organizací a jsou za území shromažďovány statistické informace. Je základní jednotkou národní propagace a marketingu cestovního ruchu republiky. Mohou se členit na turistické oblasti.

Turistická oblast

Územní celek specifických potenciálem převážně stejných přírodních, resp kulturně-historických podmínek a vlastností pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Potenciál daného území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky produktů cestovního ruchu se zaměřením především na domácí cestovní ruch. Území je v oblasti rozvoje cestovního ruchu koordinováno profesní organizací a jsou za území shromažďovány statistické informace.

Organizace cestovního ruchu

Soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci. Výsledkem takového procesu jsou udržitelné a konkurenceschopné produkty CR, společně sdílené logo, značka kvality, tvorba cenové politiky, provádění výzkumu a sběru statistických dat z oblasti cestovního ruchu, iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru cestovního ruchu i podpora profesních spolků, sdružení a organizací.

Turistické regiony České republiky
Turistické regiony byly vymezeny v letech 1998–1999. Výsledkem bylo členění České republiky na 15 turistických regionů. V roce 2010 vešlo v platnost nové členění České republiky na 17 turistických regionů. Přibyly dva nové turistické regiony (Východní Morava a Královehradecko), došlo ke změně názvů (např. Český Sever – Českolipsko a Jizerské hory).

Praha
Střední Čechy
Jižní Čechy
Šumava
Plzeňsko a Český les
Západočeské lázně
Severozápadní Čechy
Českolipsko a Jizerské hory
Český ráj
Krkonoše a Podkrkonoší
Královéhradecko
Východní Čechy
Vysočina
Jižní Morava
Východní Morava
Střední Morava a Jeseníky
Severní Morava a Slezsko

Obr. 2 Mapa turistických regionů České republiky

Zdroj: www.czechtourism.cz

Turistické oblasti České republiky

Turistické regiony se dělí na menší území, na tzv. turistické oblasti, které slouží především pro rozvoj domácího CR.

V České republice je 40 turistických oblastí (viz obrázek). Popis turistických oblastí s jejich specifiky je uveden v následujícím textu.

Zdroj: www.czechtourism.cz

2.1.4 Potenciál cestovního ruchu turistických regionů a oblastí České republiky

Rozdělení turistických regionů a oblastí, včetně všech turistických aktivit a aktuálního kalendáře akcí v daném místě je možné najít na portálu www.kudyznudy.cz , který je oficiálním zdrojem informací o domácím cestovním ruchu na internetu. Portál Kudy z nudy provozuje agentura CzechTourism.

2.2 Slovník cizích pojmů

CzechTourism	státní příspěvkovou organizací Ministerstva pro místní rozvoj České republiky. Byla zřízena v roce 1993 za účelem propagace České republiky jako atraktivní turistické destinace na zahraničním a od roku 2003 také na domácím trhu.
Destinace	Cílová oblast, místo, kam směřují turisté
Habitat (z latiny)	Stanoviště, oblast, která je obydlena zvláštní druhem zvířat, rostlin nebo jiným typem organismu. Jedná se o přirozené prostředí.
Image	Cizí slovo používané ve významu obraz, podoba, představa.
Kulturní krajina	Typ krajiny, která vznikla kombinací činnosti přírody a člověka.
Marketingový přístup	Je zaměřený na uspokojování potřeb a zájmů zákazníků.
Movitá památka	Památka, která není stavbou, budovou. Movitou památkou je např. obraz, píseň, kniha, tanec apod.
Nemovitá památka	Památka, která je stavbou, budovou. Např. zámek, městský dům.
Partyzánská zemljanka	Útulek v houštině, zemi.
Prezentace	Výklad, představení, ukázka něčeho.
Přírodní krajina	Krajina bez významnějších lidských vlivů.
Skanzen	Je národopisné muzeum nacházející se pod širým nebem.
Úzkokolejka	Úzkorozchodná dráha neboli úzkokolejná dráha (zkráceně úzkokolejka) je kolejová dráha s rozchodem menším než normálním (1435 mm).